Bílkoviny

Zdroj: http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/bilkovin/b2.html

Bílkoviny

Makromolekuly bílkovin mají pro život základní funkci.

Funkčně mnohostranné molekuly jednak tvoří podstatnou strukturální základnu buňky, ale zároveň jsou dynamickými molekulami, které zajišťují katalýzu reakcí jako enzymy a to buď intracelulárně nebo extracelulárně.

Dynamickými molekulami jsou bílkovinné regulátory, jakými jsou např. hormony.

Důležitou roli hrají též bílkoviny krevního séra, kontraktilní bílkoviny nebo  protilátky.

Primární strukturou bílkovin se rozumí pořadí aminokyselin vázaných peptidovou vazbou v lineárním řetězci (kódováno v DNA). Vyskytovat se mohou i vazby mezi bočnými skupinami aminokyselin, zejména se jedná o disulfidické vazby ¾S—S¾.

Sekundární struktura bílkovin (různé periodické motivy v konformaci peptidového řetězce) vzniká na základě struktury primární stabilizací polypeptidu vodíkovými můstky mezi atomem kyslíku ze skupiny ¾CO¾ s vodíkem ze skupiny ¾NH¾, příp. ¾OH.

Bílkoviny vláknité (fibrilární) tvoří vodíkové můstky mezi jednotlivými peptidovými řetězci, bílkoviny globulární tvoří MH v rámci jednoho polypeptidu.

Vláknité bílkoviny mohou být dvojí struktury, buď paralelní nebo antiparalelní,  hlediskem pro hodnocení jsou buď souběžně ležící C a N-konce nebo protilehle ležící.

Sekundární struktura určuje i prostorové uspořádání molekuly, antiparalelní struktura formuje molekulu do dvou rovin,

F     s tvarem skládaného listu tzv. beta-struktura

F     energeticky výhodnější je svinutí celé molekuly do závitnice (helix)

Pro většinu bílkovin se jeví výhodnější pravotočivá závitnice, protože se ve struktuře bílkovin vyskytují pouze L-aminokyseliny, směřují boční skupiny aminokyselin kolmo vůči podélné ose závitnice volně do prostoru.

Některé úseky bílkovin helix netvoří a proto jsou výrazně ohebnější. Prostorové uspořádání polypeptidů je důležité pro jejich charakteristické vlastnosti, právě prostorová struktura je nezbytná pro dobrou funkci enzymů, které pracují na principu zámku a klíče.

Narušení bílkoviny vede k její denaturaci, která je vždy doprovázena ztrátou fyziologické vlastnosti. Denaturace složitějších struktur je vratná a proces sanující následky denaturace se nazývá renaturace.

Molekuly fibrilárních bílkovin bývají tvořeny dlouhými úseky periodicky uspořádaných řetězců. Pro globulární bílkoviny jsou typické krátké periodické úseky, které bývají kombinovány do tzv. supersekundárních motivů (struktur) typu aa, aba apod. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že periodicita prostorového uspořádání není funkčně preferována. Výstavba prostorové struktury je totiž podřízena jedinému cíli – molekula musí být schopna vykonávat svou biologickou funkci. Ta je podmíněna „správným“ tvarem celé molekuly, který popisujeme na úrovni terciární struktury (prostorové vztahy nesousedních částí řetězce).

Funkční struktura mnoha bílkovin vzniká teprve kombinací několika kompletně „sbalených“ bílkovinových struktur s definovanou terciární strukturou. Říkáme, že tyto bílkoviny mají kvarterní strukturu (vznik oligomerních struktur) a jejich složky nazýváme podjednotky. Ty mohou být různé nebo odlišné.

Složené bílkoviny – proteidy

Podle nebílkovinné složky rozlišujeme proteidy do několika skupin:

F     lipoproteiny

F     glykoproteiny

F     chromoproteiny

F     fosfoproteiny

F     nukleoproteiny

Chromoproteiny jsou barevné, což způsobuje prostetická skupina obsahující atomy kovů c(železo vázané v porfyrinu, měď v hemokyaninu). Mezi chromoproteiny patří: hemoglobin, myoglobin, cytochromy.

Glykoproteiny obsahují sacharidovou část, která může tvořit až 50% hmotnosti molekuly. Někdy to jsou jen krátké řetězce oligosacharidů. Jsou to např. krevní plazmatické bílkoviny, hormony a enzymy.

Lipoproteiny jsou zpravidla lehčí než voda, lipidická složka tvoří zpravidla 40 až 90% hmotnosti molekuly. Náležejí sem některé krevní plazmatické bílkoviny a membránové bílkoviny.

Nukleoproteiny, DNA a RNA eukariotických organismů je svázána s bílkovinami, s tzv. histony.

 

ODKUD SE BERE SEXUÁLNÍ TOUHA

Zamilování je jen pomíjivý výsledek chemických reakcí….:)))

Zdroj: http://lidovky.centrum.cz/zajimavosti/clanek.phtml?id=237862

Střední mozek

Dopamin

Dopamin je pravděpodobně nejdůležitější ze všech neuropřenašečů, které se podílejí na pocitu touhy. Neurony produkující dopamin v centrální části mozku "zabarvují" lidské vnímání vnějšího světa, a vytvářejí tak to, co jsme zvyklí nazývat chuti na sex neboli libido.

Serotonin

Tento neuropřenašeč pomáhá člověku dosahovat uspokojení včetně toho, které lidé pociťují po orgasmu. Serotonin umí umocňovat touhu nejlépe ve vzájemné spolupráci s dopaminem. Léky, které tělu dodávají serotonin, např. Prozac, však paradoxně mohou schopnost dosahování orgasmu snižovat.

Hypofýza

Oxytocin

Hormon, produkovaný především hypofýzou, méně vaječníky a minimálně varlaty pomáhá aktivovat produkci mléka, děložní stahy během porodu a stahy dělohy a vagíny při orgasmu.Také přispívá k pocitům, které poutají rodiče k jejich dětem.

Srdce a krev

oxid dusnatý

Když jsme vzrušení, uvolňují buňky v oblasti genitálií tuto chemikálii, která rozšiřuje cévy, a znásobuje tak průtok krve. Léky jako Viagra podněcují právě uvolňování oxidu dusnatého.

Potní žlázy

Feromony

Vědci věří, že tyto chemikálie, které se tvoří v potních žlázách a kolem pohlavních orgánů, jsou nositeli sexuálně podněcujících signálů, které mohou - nevědomě - zachytit jedinci opačného pohlaví.Tato funkce feremonů byla zatím prokázána u hmyzu.

Útroby

vazoaktivní polypeptid

Tento protein obsažený v lidských útrobách a mozku pracuje podobně jako oxid dusnatý: rozšiřuje cévy, zvětšuje průtok krve, a tím zlepšuje erekci a podněcuje libido.

Nadledviny

adrenalin/ noradrenalin

Tyto neuropřenašeče se nacházejí v nadled-vinách a v neuronech mozku a míchy a hrají důležitou roli v usnadnění vzrušení a orgasmu. Povzbuzují tělo dávkami přirozeného adrenalinu, urychlují bušení srdce a zvyšují krevní tlak.

Pohlavní orgány

Estrogeny

Hormony tvořené ve vaječnících regulují ovulaci (uvolňování zralého vajíčka). Podílí se také na podněcování pocitů touhy u žen (i mužů).

Testosteron

Malé množství testosteronu se tvoří v mozku,ale většinu produkují varlata a nadledviny (u žen se však rychle mění v estrogen). Pro muže je testosteron klíčovým hormonem touhy, pocitů pozitivní energie a pohody. Je-li ho málo, tak jak muži, tak ženy zakoušejí nižší libido.