Metodika názvosloví oxidů

I.D

Metodika

Na úvod hlavní zásada - sloučeniny a tudíž i oxidy jsou elektricky neutrální, to znamená, že mají výsledné oxidační číslo rovno nule
1. Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku. Podstatné jméno a tudíž anion tvoří kyslík a je (protože je ve skupině VI.A) v oxidačním stavu -II. To znamená, že toto můžeme ihned vyznačit. Jeho počet ovšem neznáme - značíme ? .....O-II
2. Přídavné jméno a tudíž kation tvoří druhý prvek v názvu ( ovšem ve vzorci prvek první) - obecně značíme M. Jeho počet ovšem neznáme - značíme & M&O?-II
  Přídavné jméno má koncovku, která určuje kladné oxidační číslo:
koncovka oxidační číslo
-ný + I
-natý + II
-itý + III
-ičitý + IV
-ičný nebo -ečný + V
-ový + VI
-istý + VII
-ičelý + VIII
 
3. Dle koncovky tedy přiradíme kationtu kladné oxidační číslo (obecně +x) M&+xO?-II
4. Jelikož, jak již řečeno úvodem, výsledné oxidační číslo oxidů je rovno nule, platí rovnice &.(+x) + ?.(-2) = 0. Nejjednodušším řešením z nekonečna možných je &=2 a ? = x neboť platí 2.(+x) + x.(-2) = 0.  
  Tento na první pohled možná složitý výpočet se v praxi nahrazuje velmi jednoduchým křížovým pravidlem, kde se po diagonále čísla (v absolutní hodnotě) jednoduše přenesou
+x   -2
   
2   x
5. Pokud není uvedeno jinak, jsou vůči sobě prvky v nejmenších možných slučovacích poměrech. To znamená, že pokud vyjde kladný počet kyslíků, čísla se krátí dvěma, neboť druhý prvek původně vždy vyjde 2 (zásluhou oxidačního čísla u kyslíku -2)  

zdroj: http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/