VÝVOJ CHEMIE

 

-         starověké znalosti

-         středověká alchymie

-         flogistonová teorie

-         atomová teorie - zákony slučování, základní teze atomové teorie, zákon Gay - Lussacův o slučování plynů, Avogadrův zákon o počtu molekul plynu za týchž podmínek v daném objemu

Pravěk

ü      nejstarší chemický proces - hoření - rozdělávání ohňů, tavení kovů

Starověk

ü      využití ohně k řemeslné výrobě - zpracovávání kovů, hrnčířství, výroba skla

ü      nejdříve bylo známo zlato a stříbro (ryzí stálé kovy, vyskytující se volně v přírodě)

ü      nejsnadněji vytavitelný kov z kamene - měď (koroduje - tvoří se měděnka, velice měkký kov)

ü      další známé prvky - cín (cín + měď = bronz), olovo - velice měkké, rtuť a železo - tavení při vysoké teplotě, dříve bylo železo velice nekvalitní a křehké), zinek - objeven až po 1000 letech

ü      porcelán, keramika, glazury, pálené cihly, malta,…

ü      alkohol (pivo a víno), ocet, oleje, rostlinné výtažky

ü      barviva, pigmenty, látky na vyčiňování kůží,…

ü      Egypt - chemie mumifikování, různé soli a barviva

ü      Čína - ledek - ohňostroje, střelný prach, papír, porcelán

Starověká filosofie a názory na stavbu hmoty

Thales z Milétu (627 - 547 př. Kr.) - úspěšný obchodník a cestovatel, pralátka, ze které vznikl svět - voda, zhušťováním a zřeďováním vody vznikají ostatní látky

 

Herakleitos z Efesu - (asi 530 - 480 př. Kr.) - podstata světa - oheň, schopnost přeměňovat látky, tvrdil, že všechno (každá látka) se mění, „Vše plyne“ - Panta rei, všechno stvořené má  v sobě zárodek zániku

 

Demokritos z Abdér (asi 460 - 370 př. Kr.) - materialistický filozof a encyklopedický vědec, nejvýznamnější z antických atomistů, bez pokusů vytvořil jako první atomovou teorii (přirovnání k ovčímu stádu), atomos = nedělitelný, pohybem atomů (jejich spojováním a rozpojováním) vysvětlil podstatu přírodních změn

 

Aristoteles ze Stageiry (384 - 322 př. Kr.) - obsáhl všechno tehdejší vědění, měl daleko větší autoritu než Demokritos, myšlenka o TVARU a LÁTCE - tvar tvaruje látku, která se později také může stát tvarem, na začátku musela být nějaká prvotní hmota - MATERIA PRIMA, teorie o ŽIVLECH (prvcích), každá látka je tvořena z těchto vlastností:

-         VODA - chladné, vlhké

-         VZDUCH - horké, vlhké

-         OHEŇ - horké, suché

-         ZEMĚ - chladné, suché

pátý živel……ÉTER (ve vesmíru)

všechny látky vznikají kombinací těchto vlastností, podstatu změn viděl ve změně formy

Středověk

1)      Alchymie

ü      vyvinuta z učení Aristotela

ü      základy položil Arab Džabír (Geber) v 8. století

ü      existence 4 prvků: voda, vzduch, oheň, země

ü      existence 3 principů - vlastností látek:

-      RTUŤ (filozofická rtuť) - lesk, těkavost, tavitelnost, kujnost

-      SÍRA (filozofická síra) - vlastnosti, které byly vlastní síře - barva, hořlavost, slučivost, tvrdost

-      SŮL (filozofická sůl) - spojovací princip mezi rtutí a sírou

ü      snahou bylo vytvořit co nejčistší rtuť nebo síru (filozofickou)         spojením rtuti a síry vznikne zlato

 

2)      Chemikové léčiv

Paracelsus (1493 - 1541) - švýcarský lékař, začal napadat alchymii, zpochybnil ji, věnoval se výtažkům z léků, velkou pozornost věnoval čistotě látek, lidské nemoci  vysvětloval poruchou rovnováhy mezi sírou, rtutí a solí v těle            předepisoval svým pacientům rtuť

 

3)      Flogistikové

ü      zabývají se hořením, předpokládají, že při hoření látky ztrácejí těkavou součást - flogiston (z řec. phlox - plamen), vůbec první, kdo dělali pokusy

Johan Becher (1635 - 1682) - německý lékárník, zastával názory Paracelsa, snažil se jeho teorii aplikovat na proces hoření, zavedl 3 principy:

-         tučný (hořlavý) princip

-         kapalný (rtuťový) princip

-         pevný (zemský) princip

hoření není nic jiného, než rozklad na tyto 3 principy, pokud tučný princip v látce není, tak potom látka nehoří, každý kov má tučný princip, při žíhání kovu uniká do vzduchu flogiston a potom zůstává čistý kov

FLOGISTON                       - proč je neviditelný?

1.      proč je pro hoření potřeba O2

2Cu + O2                2CuO, unikne flogiston a výsledek - oxid je těžší

 

Robert Boyle (1627 - 1691) - anglický přírodovědec, vynikající schopnosti teoretika, experimentátora i filozofa - zabýval se měřením plynů, zjistil, že čím je větší tlak plynu, tím je větší množství plynu       p:V = konst. (Boyle - Marriotův zákon), „Skeptický chemik“ - zpochybňoval aristotelovské a alchymistické chápání elementu

 

Joseph Black (1728 - 1799) - zkoumal křídu (CaCO3), zahřívání křídy

křída  zahřívání 44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno, uniká CO2)

neleptavá vlastnost se mění v leptavou vlastnost

křída  kyselina sírová  44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno) - vznikla stejná pálená vápna

pálené vápno neleptavá soda  křída + NaOH (leptavé)

CaO + Na2CO3              CaCO3 + NaOH

leptavá - neleptavá vlastnost

 

Joseph Priestley (1733 - 1804) - spolu s Scheelem uváděn jako objevitel kyslíku

 

skleněnou čočkou zahříval HgO, HgO      Hg + O2, kyslík naplňuje nádobu, uvnitř vzniká neflogistický vzduch (lépe hoří, myš tam déle vydrží), proč se po žíhání může ještě uvolnit vzduch?

 

Carl Wilhelm Scheele (1742 - 1786) - švédský lékárník a badatel, dokázal snad nejvíce objevů v dějinách chemie - nejvýznamnějším objevem bylo objevení kyslíku („ohňového vzduchu“) - rozkladem HgO, reakcí Mn2O3, rozkladem dusičnanů, první pokusy už v r. 1771, zprávu publikoval v r. 1777 (o tři roky později než Priestley)

 

Henry Cavendish (1731 - 1810) - soukromí anglický učenec, objevitel vodíku

H2SO4 + Zn             ZnSO4 + H2, věřil, že objevil čistý flogiston, H2 + svíčka - výbuch, na stěnách se vytvoří rosa, H2 je lehčí než vzduch, zjistil, že voda není prvek, je to H2 + něco dalšího, voda - flogiston + neflogistický prvek

 

Michail Lomonosov (1711 - 1765) - ruský všestranný vědec, umělec, překladatel, ještě používal pojem flogiston, nevyvrátil učení o čtyřech živlech, spoluobjevitel zákona zachování energie (Lomonosov + Lavoisier)

 

Antoine Lavoisier (1743 - 1794) - vynikající francouzský experimentátor, přesně vše vážil, zajímal se odkud co přišlo a kam, zjistil, že ve vzduchu je 20% O2 a zbytek tvoří dusík, r. 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorie - kyslík jako součást vzduchu podporuje hoření a dýchání, popraven za francouzské revoluce

fosfor zahříváme čočkou - ten začne hořet - všechen kyslík vyhoří - ubude 20% vzduchu, flogistonovou teorii nahradil za teorií hoření